Archeologické nálezy jsou důkazem toho, že člověk neandrtálský žil před více než tisíci lety ve spletitém komplexu jeskyní poblíž města Malagy. S přibývajícím časem populace člověka neandrtálského vzrůstala a na počátku doby bronzové se přítomnost člověka rozšířila po celém pobřeží.
Malaga, kterou známe dnes však potřebovala daleko více času než dospěla do své současné podoby. Malaga, původním názvem „Malaka“ (plátek solené ryby), byla založena Féničany v roce 800 před Kristem a využívána jako obchodní enkláva. Nadále pokračovala kolonizace této oblasti, která započala v roce 1100 před Kristem spolu se založením města Gadiz (dnešní Cádiz).
V 16. století před Kristem byly Féničané vystřídáni Řeky, kteří drželi město pod svou nadvládou po více než 70 let a to až do okamžiku, kdy byla Malaga dobyta Kartáginci. Kartáginci se účastnili púnských válek, na jejichž konci v roce 202 před Kristem, byli Římany vyhnáni z Malagy, a nakonec z celého iberského poloostrova (dnešního Španělska). Za vlády Římanů byla Malaga přejmenována na „Flavia Malacita“ a později se přemněnila v důležitý opěrný bod, neboť měla dobré spojení s ostatními římskými městy na pevnině a s přístavy ve Středozemním moři. Římské divadlo nacházející se na úpatí arabské pevnosti „La Alcazaba“, jehož existence je datována do tohoto období, je přes svou malou velikost jedním z nejstarších v celém Španělsku.
Po pádu římské nadvlády, byla Malaga zasažena velkým stěhováním a kolonizací germánských kmenů, zejména kménem vandalů, kteří do této oblasti zavlekli árijskou víru pocházejíci až z Orientu. Počátkem 7. století byl již znatelný úpadek gótské monarchie, a na iberský poloostrov začaly pronikat arabské kmeny z pobřeží Severní Afriky.
Pod arabskou nadvládu se Malaga dostala v roce 743. Malaga se proměnila v rozkvétající město lemované hradbami s pěti obrovskými bránami. Početná předměstí spojovala Malagu se silnicí procházející od východu k západu, která propojovala přístav a pevnost „La Alcazabu“ s celou vnitřní oblastí městských hradeb. Předměstí byla plná obchodníku z Janova a Židů, kteří se zde usadili a stali se naprosto nezávislými na zbytku města. Panovník Abderramán III. nechal ve 13. století postavit bránu „Atarazanas“ (na horní fotografii), která je v současné době přístupovou bránou na hlavní tržiště. Ačkoliv první fáze rekonkvisty proběhla na iberském poloostrově již ve 14. století, k vyhnání arabů z Malagy došlo až ve století patnáctém.
Malaga byla vydobyta jejími katolickými Veličenstvy dne 19. Srpna 1487 (posledním dobytým městem na iberském poloostrově byla Granada v roce 1492). V době dobývání měly naprosto zásadní vliv na rozvoj města náboženské spolky, jejich vlivem došlo k začlenění předměstí z periférií. V Malaze bylo poprvé vytvořeno hlavní náměstí (dnešní náměstí „Constitutción“), a také byly založeny kláštery La Victoria a La trinidad (Svatá Trojice).
I navzdory období velké prosperity, nastala doba naprostého zruinování velkého jmění, které bylo dříve pro Malagu příznačné. V 16. A 17. století byla tato oblast v důsledku vyhnání maurů postižena epidemiemi moru a špatnými úrodami, čož ve své podstatě znamelo ekonomickou krizi.
V 17. století byl zbudován přístav, který byl později rozšířen. Přesto přese všechno započaly v roce 1528 práce na nové Katedrále města Malagy, která byla dokončena v 18. století, v období kdy vrcholilo baroko. V té samé době došlo k dalšímu rožšíření městského přístavu a tak se pomalu vrátila i ekonomická prosperita.
V 19. Století započala realizace velice důležitého urbanistického plánu, díky němuž došlo k jasnému oddělení průmyslových oblastí od vilových čtvrtí města, kde se nacházely velké obytné domy a hotely. V důsledku této změny se otevřely hlavní ulice, „Calle Marques de Larios“ a „Alameda Principal“. Na druhé straně je třeba zmínit i negativní důsledky, které přineslo 19.století: ekonomická krize a politická situace způsobená tyranskou vládou krále Fernanda VII (schválil nezákonnou vraždu – popravu generála Torrijose a jeho mužů, na jejichž počest byl vystavěn obelisk na Plaza de la Merced). Na památku generála Torrijose a jeho mužů byl na Plaza de la Merced vztyčen obelisk (fotografie vpravo), toto náměstí je dnes vyhledávaným místem pro konání kulturních akcí a oslav oblíbených svátků města Malagy. Ačkoliv první dekáda 20.století nebyla pro Malagu ve znamení rozkvětu, již počátkem 60.let turistický boom celou situaci zcela změnil. Miliony lidí si vybrali Malagu jako cíl pro svou prázdinovou dovolenou a několik tisíc znich si zvolilo toto město jako místo pro svůj ideální pobyt. Malaga se stala pátým nejdůležitějším městem Španělska a je jedním z moderních velkoměst Evropy, bohatá na mezinárodní rozmanitost a kulturní odlišnosti. Od roku 1992 se Malaga těší z bohaté infrastruktury, a to nejen díky celkovému rozvržení svých ulic a širokých bulvárů, ale také díky výbornému napojení na dálnice, a navíc je třeba připomenout, že místní letiště je jedním z nejdůležitějších v Evropě.
Malaga, kterou známe dnes však potřebovala daleko více času než dospěla do své současné podoby. Malaga, původním názvem „Malaka“ (plátek solené ryby), byla založena Féničany v roce 800 před Kristem a využívána jako obchodní enkláva. Nadále pokračovala kolonizace této oblasti, která započala v roce 1100 před Kristem spolu se založením města Gadiz (dnešní Cádiz).
V 16. století před Kristem byly Féničané vystřídáni Řeky, kteří drželi město pod svou nadvládou po více než 70 let a to až do okamžiku, kdy byla Malaga dobyta Kartáginci. Kartáginci se účastnili púnských válek, na jejichž konci v roce 202 před Kristem, byli Římany vyhnáni z Malagy, a nakonec z celého iberského poloostrova (dnešního Španělska). Za vlády Římanů byla Malaga přejmenována na „Flavia Malacita“ a později se přemněnila v důležitý opěrný bod, neboť měla dobré spojení s ostatními římskými městy na pevnině a s přístavy ve Středozemním moři. Římské divadlo nacházející se na úpatí arabské pevnosti „La Alcazaba“, jehož existence je datována do tohoto období, je přes svou malou velikost jedním z nejstarších v celém Španělsku.
Po pádu římské nadvlády, byla Malaga zasažena velkým stěhováním a kolonizací germánských kmenů, zejména kménem vandalů, kteří do této oblasti zavlekli árijskou víru pocházejíci až z Orientu. Počátkem 7. století byl již znatelný úpadek gótské monarchie, a na iberský poloostrov začaly pronikat arabské kmeny z pobřeží Severní Afriky.
Pod arabskou nadvládu se Malaga dostala v roce 743. Malaga se proměnila v rozkvétající město lemované hradbami s pěti obrovskými bránami. Početná předměstí spojovala Malagu se silnicí procházející od východu k západu, která propojovala přístav a pevnost „La Alcazabu“ s celou vnitřní oblastí městských hradeb. Předměstí byla plná obchodníku z Janova a Židů, kteří se zde usadili a stali se naprosto nezávislými na zbytku města. Panovník Abderramán III. nechal ve 13. století postavit bránu „Atarazanas“ (na horní fotografii), která je v současné době přístupovou bránou na hlavní tržiště. Ačkoliv první fáze rekonkvisty proběhla na iberském poloostrově již ve 14. století, k vyhnání arabů z Malagy došlo až ve století patnáctém.
Malaga byla vydobyta jejími katolickými Veličenstvy dne 19. Srpna 1487 (posledním dobytým městem na iberském poloostrově byla Granada v roce 1492). V době dobývání měly naprosto zásadní vliv na rozvoj města náboženské spolky, jejich vlivem došlo k začlenění předměstí z periférií. V Malaze bylo poprvé vytvořeno hlavní náměstí (dnešní náměstí „Constitutción“), a také byly založeny kláštery La Victoria a La trinidad (Svatá Trojice).
I navzdory období velké prosperity, nastala doba naprostého zruinování velkého jmění, které bylo dříve pro Malagu příznačné. V 16. A 17. století byla tato oblast v důsledku vyhnání maurů postižena epidemiemi moru a špatnými úrodami, čož ve své podstatě znamelo ekonomickou krizi.
V 17. století byl zbudován přístav, který byl později rozšířen. Přesto přese všechno započaly v roce 1528 práce na nové Katedrále města Malagy, která byla dokončena v 18. století, v období kdy vrcholilo baroko. V té samé době došlo k dalšímu rožšíření městského přístavu a tak se pomalu vrátila i ekonomická prosperita.
V 19. Století započala realizace velice důležitého urbanistického plánu, díky němuž došlo k jasnému oddělení průmyslových oblastí od vilových čtvrtí města, kde se nacházely velké obytné domy a hotely. V důsledku této změny se otevřely hlavní ulice, „Calle Marques de Larios“ a „Alameda Principal“. Na druhé straně je třeba zmínit i negativní důsledky, které přineslo 19.století: ekonomická krize a politická situace způsobená tyranskou vládou krále Fernanda VII (schválil nezákonnou vraždu – popravu generála Torrijose a jeho mužů, na jejichž počest byl vystavěn obelisk na Plaza de la Merced). Na památku generála Torrijose a jeho mužů byl na Plaza de la Merced vztyčen obelisk (fotografie vpravo), toto náměstí je dnes vyhledávaným místem pro konání kulturních akcí a oslav oblíbených svátků města Malagy. Ačkoliv první dekáda 20.století nebyla pro Malagu ve znamení rozkvětu, již počátkem 60.let turistický boom celou situaci zcela změnil. Miliony lidí si vybrali Malagu jako cíl pro svou prázdinovou dovolenou a několik tisíc znich si zvolilo toto město jako místo pro svůj ideální pobyt. Malaga se stala pátým nejdůležitějším městem Španělska a je jedním z moderních velkoměst Evropy, bohatá na mezinárodní rozmanitost a kulturní odlišnosti. Od roku 1992 se Malaga těší z bohaté infrastruktury, a to nejen díky celkovému rozvržení svých ulic a širokých bulvárů, ale také díky výbornému napojení na dálnice, a navíc je třeba připomenout, že místní letiště je jedním z nejdůležitějších v Evropě.