Historie Sevilly je úzce spjatá s řekou Guadalquivir, protože od své dávné minulosti sloužila jako říční přístav i jako most mezi Atlantickým oceánem a vnitrozemím Andalusie. Byla vždy cestovní křižovatkou spojující severovýchod se západem Pyrenejského poloostrova. Když se vrátíme až do 1. tisíciletí př.n.l., byla již oblast Sevilly určená k přeměně na ideální místo, kde se mohl začít rozvíjet živý obchod. Původní Sevilla vznikala tam, kde řeka ještě nebyla sjízdná loděmi připlouvajícími od moře. Archeologické vykopávky, nalezené v La Cuesta del Rosario potvrzují první osídlení z 9. století př.n.l.
Římané vládli celému Španělsku více než 6 století.Jejich první kolonie byla Itálica, kterou můžete navštívit. Zbytky římského osídlení se nachází 10 km od Sevilly. Mezi mnoha význačnými stavbami zde vyniká Anfiteatro s kapacitou pro 25 000 osob, nebo tři domy De Exedra, Los Pájaros nebo Hylas s působivými mozaikami. Itálica byla rovněž místem narození římských císařů Hadriána a Trajana. V roce 49 př.n.l. byl název města císařem Juliem Cézarem změněn na Híspalis. Tak se město stalo oficiální kolonií římského impéria a neustále se rozrůstalo až do oblasti dnešní Sevilly.
Římané změnili podobu venkova a měst stavěním akvaduktů a širokých rovných cest, aby spojili velká města mezi sebou. V překrásném archeologickém muzeu Sevilly můžete shlédnout mnohé velmi zachovalé předměty z této doby.
Byla to ale arabská civilizace, která dala městu konečný charakter. Jejich vláda v Andalusii vzdorovala skoro 800 let od roku 711 do 1492, kdy katoličtí králové vykázali posledního maurského krále z Granady.
Některé z úchvatných staveb města pochází z této doby, včetně Torre del Oro, Torre de Plata, La Giralda, Patio de los Naranjos, zóna Triana, zdi Macarena a El Alcázar. Maurové i později využívali svých znalostí ke stavbám krásných staveb, jakou je např. Palacio Pedro I, jež je součástí historického celku Reales Alcázares de Sevilla. Z tohoto období pocházejí některé kostely v tzv. mudejarském stylu: kostely San Marcos, Santa Catalina a San Pedro.
Zajímavé je, že mudejarská architektura se těšila oblibě po dlouhá období, připomeňme např. budovu Casa de Pilatos, jednu z nejkrásnějších staveb v Seville. Městské hradby se vstupními branami Vám nabízí znamenitou vizi města napříč minulostí.
Po vydání Granady křesťanům se Španělsko dostává do éry expanze a rozkvětu. Dobytím Ameriky v roce 1492 se stává Sevilla jedním z nejbohatších měst v Evropě. V roce 1503 získala Sevilla obchodní monopol s Novým světem, čímž nabyla rychle dalšího bohatství a stala se nejkosmopolitnějším obchodním městem v Evropě. I přesto, že v roce 1561 byl tehdy malý Madrid hlavním městem, zůstávala Sevilla největším dopravním uzlem až do 17. století. Vznikaly nádherné renesanční a barokní stavby a mnoho španělských umělců zlatého věku – Zubarán, Murillo, Juan de Valdés Leal – se zde věnovali své práci. Mnohá z těchto bohatství byla však vyplýtvána na války vedené habsburskou dynastií. Třináctiletá válka o španělské dědictví končí sesazením Habsburků z trůnu, na který usedají Bourboni. Smlouva o Utrechtském míru přináší i přenechání Gibraltaru Angličanům. Pozdější spory s Francií přivádějí Španělsko až do napoleonských válek.
Po bitvě u Trafalgaru, se španělský král Carlos IV vzdává vlády a Napoleon Bonaparte dosazuje na španělský trůn svého bratra Josefa. Válka na poloostrově pokračuje a s pomocí Angličanů jsou Francouzi vyhnáni ze Španělska. Znovunastolením Bourbonů je Španělsko natolik oslabeno silnými spory, že začíná ztrácet své kolonie.
V 18.století se Španělsko ekonomicky propadá a v 19. a 20. století se chudoba stává příčinou politických konfliktů a konečně i občanské války.
Četné stavby z nedávné minulosti v Seville vznikaly ku příležitosti iberoamerické výstavy v roce 1929, např. Plaza de Espaňa nebo Parque de Maria Luisa.
V roce 1992 se konala další světová výstava v Seville, jež přilákala tisíce návštěvníků z celého světa.
Římané vládli celému Španělsku více než 6 století.Jejich první kolonie byla Itálica, kterou můžete navštívit. Zbytky římského osídlení se nachází 10 km od Sevilly. Mezi mnoha význačnými stavbami zde vyniká Anfiteatro s kapacitou pro 25 000 osob, nebo tři domy De Exedra, Los Pájaros nebo Hylas s působivými mozaikami. Itálica byla rovněž místem narození římských císařů Hadriána a Trajana. V roce 49 př.n.l. byl název města císařem Juliem Cézarem změněn na Híspalis. Tak se město stalo oficiální kolonií římského impéria a neustále se rozrůstalo až do oblasti dnešní Sevilly.
Římané změnili podobu venkova a měst stavěním akvaduktů a širokých rovných cest, aby spojili velká města mezi sebou. V překrásném archeologickém muzeu Sevilly můžete shlédnout mnohé velmi zachovalé předměty z této doby.
Byla to ale arabská civilizace, která dala městu konečný charakter. Jejich vláda v Andalusii vzdorovala skoro 800 let od roku 711 do 1492, kdy katoličtí králové vykázali posledního maurského krále z Granady.
Některé z úchvatných staveb města pochází z této doby, včetně Torre del Oro, Torre de Plata, La Giralda, Patio de los Naranjos, zóna Triana, zdi Macarena a El Alcázar. Maurové i později využívali svých znalostí ke stavbám krásných staveb, jakou je např. Palacio Pedro I, jež je součástí historického celku Reales Alcázares de Sevilla. Z tohoto období pocházejí některé kostely v tzv. mudejarském stylu: kostely San Marcos, Santa Catalina a San Pedro.
Zajímavé je, že mudejarská architektura se těšila oblibě po dlouhá období, připomeňme např. budovu Casa de Pilatos, jednu z nejkrásnějších staveb v Seville. Městské hradby se vstupními branami Vám nabízí znamenitou vizi města napříč minulostí.
Po vydání Granady křesťanům se Španělsko dostává do éry expanze a rozkvětu. Dobytím Ameriky v roce 1492 se stává Sevilla jedním z nejbohatších měst v Evropě. V roce 1503 získala Sevilla obchodní monopol s Novým světem, čímž nabyla rychle dalšího bohatství a stala se nejkosmopolitnějším obchodním městem v Evropě. I přesto, že v roce 1561 byl tehdy malý Madrid hlavním městem, zůstávala Sevilla největším dopravním uzlem až do 17. století. Vznikaly nádherné renesanční a barokní stavby a mnoho španělských umělců zlatého věku – Zubarán, Murillo, Juan de Valdés Leal – se zde věnovali své práci. Mnohá z těchto bohatství byla však vyplýtvána na války vedené habsburskou dynastií. Třináctiletá válka o španělské dědictví končí sesazením Habsburků z trůnu, na který usedají Bourboni. Smlouva o Utrechtském míru přináší i přenechání Gibraltaru Angličanům. Pozdější spory s Francií přivádějí Španělsko až do napoleonských válek.
Po bitvě u Trafalgaru, se španělský král Carlos IV vzdává vlády a Napoleon Bonaparte dosazuje na španělský trůn svého bratra Josefa. Válka na poloostrově pokračuje a s pomocí Angličanů jsou Francouzi vyhnáni ze Španělska. Znovunastolením Bourbonů je Španělsko natolik oslabeno silnými spory, že začíná ztrácet své kolonie.
V 18.století se Španělsko ekonomicky propadá a v 19. a 20. století se chudoba stává příčinou politických konfliktů a konečně i občanské války.
Četné stavby z nedávné minulosti v Seville vznikaly ku příležitosti iberoamerické výstavy v roce 1929, např. Plaza de Espaňa nebo Parque de Maria Luisa.
V roce 1992 se konala další světová výstava v Seville, jež přilákala tisíce návštěvníků z celého světa.
